13. GORSE - HLODÁŠ EVROPSKÝ

Říká se, že naděje umírá poslední. U lidí typu Gorse tato naděje již dávno zmizela nadobro. Nacházejí se ve stavu naprosté bezvýchodnosti, nevidí žádnou perspektivu a jejích život nemá žádný směr, smysl natož cíl. Mají pocit, že neexistuje už nic co by mohli udělat. O možném zlepšení stavu či nálady nemůže byt ani řeči. Konec, beznaděj, pesimizmus. Obyčejně jde o lidi, kteří dlouhodobě setrvávají v nepřijatelných podmínkách, ať už se to týká zdraví a nebo naplňování životních cílů.

Zejména dlouhodobě nemocní lidé mnohdy trpí těžkým pocitem beznaděje. Zdá se jim jako by je opustili všechny síly, Bůh na ně zapomněl a oni zůstali opuštěni a sami se svými útrapami. Přijmou tedy svůj osud, žádnou možnost zlepšení nevidí a setrvávají ve své beznaději jako v pevně vybudované ohradě, o nichž jsou přesvědčeni, že ji nemohou překročit. Chybí jim k tomu jakákoli motivace - a i když se jim okolí snaží pomoci, oni přesto setrvávají ve svém těžkém beznadějném pesimismu. Pro ně už neexistuje žádné východisko, jsou prostě ztracený případ.

Tito lidé často trpí depresemi, stavy duševní úzkosti, které se mohou manifestovat do podoby různých tělesných neduhů. Dlouho trvající nemoc dost často komplikuje nemocná psychika.

Gorse je také esenci pro lidi, kteří vinou nepřízně osudu ztratili veškerou naději a nevidí další řešení. Nemají sílu na nový začátek, protože je předešlé zkušenosti natolik vyčerpaly, že už nevěří, že je v životě ještě čeká něco dobrého. Lidé, kteří se před životem uzavřeli do světa beznaděje a bezperspektivnosti, obyčejně spouštějí ve vlastním těle doslova sebezničující program a sami sebe tak odepisují a staví se proti sobě na stranu problémů a těžkostí. Chřadnou duševně ale i tělesně.