25. RED CHESTNUT - ČERVENÝ KAŠTAN

„Nemůžu usnout, když můj syn v noci není doma. Když jde s kamarády někam ven, jsem nervózní a čekám, až se vrátí. Teprve potom usnu. Mezi tím se jen tak převaluji v posteli, přesvědčují se, že už brzy přijde, ale pořád se bojím, že se mu něco stane. Tihle mladí si vůbec neuvědomují, jak je to nebezpečné brouzdat po nocích po různých klubech. Když čtu v novinách, co všechno se může stát, tak mám o něho vážný strach“, přiznala jedna matka téměř dospělého syna.

Obavy o naše blízké, strach, že se jim něco nepříjemného může stát, to je typickým obrazem negativního stavu lidí Red Chestnut. Tímto pocitem, se snaží dát najevo lásku ke svým milovaným. Téměř všichni v sobě máme výchovou a vinou ustrnulých společenských představ zakódovaný pocit, že láska souvisí se strachem, a pokud máme o někoho strach, je to důkaz, že ho opravdu milujeme.

Strach se kladl na úroveň lásky a tak se dnes nemůžeme divit, že tato negativní emoce ovládá tolik vztahů a vnáší mezi lidi tolik neštěstí a smutku. Strach o blízké není ničím jiným než pouhým strachem o sebe, který projektujeme do druhého ve snaze mít a udržet si jeho pozornost. Očekáváme, že bude-li vědět, že se o něho bojíme, bude jednat podle našich přání a tím od něho dostaneme důkaz, že i on nás má rád. Neuvědomujeme si však, že tím zasahujeme do jeho vnitřní svobody a berme mu šanci na poznávání a rozvoj.

Důvěra a ochrana jsou správné ale strach je vždy destruktivní a nikomu nikdy nepomohl dostat se dál – pokud se ovšem nerozhodneme jej překonat. V takovém případě je strach výzvou k překonání nějaké naší slabosti. Strach ale můžeme projektovat do druhých i proto, že chceme mít situaci pod kontrolou. Obáváme se, aby se něco nestalo, protože když se něco stane, budu to zase jenom já, kdo bude muset všechno dát opět do pořádku. I v těchto situacích se stavíme proti proudu života – pokud se opravdu něco stane, má nás ta událost něco naučit.

Bránit druhým dělat chyby a snažit se udržet všechno pod kontrolou (to se týká hlavně rodičů) znamená nechat dětem šanci na poznávání života, na to, aby se sami naučili porozumět tomu, jaké zásady a pravidla život má a jak je nutno s nimi zacházet. Nemluvíme samozřejmě o takzvané volné výchově, kdy se dětem nedávají žádné hranice a dovoluje se jim dělat si, co chtějí – ať se učí sami. Na žádný pád však strach nemá nic společného s výchovou, kde vládne otevřenost, vzájemný respekt a důvěra. Protože tam, kde je strach, žádná důvěra existovat nemůže.

Typy Red Chestnut ovládá velká nejistota, a proto jsou schopny doslova se na druhého pověsit ve snaze zabránit nejhoršímu. A pokud to nejde jejích myšlenky se neustále točí kolem toho co všechno se může stát, když zrovna nemají situaci pod kontrolou. Jsou s toho potom vyčerpaní, jedna hrůzná vize předhání druhou a nejsou schopni se z tohoto kruhu vymanit. Ve snaze ochránit své blízké natolik podléhají strachu o ně, že si vymýšlejí a představují neexistující katastrofy a nebezpečí, o kterých jsou přesvědčeni, že se jim mohou přihodit. Tak vlastně žijí v neustálém strachu a pochybách, neumějí se otevřít životu, přijmout situaci, jaká je, a vnitřně růst na výzvách, které život nabízí. Nejsou vnitřně svobodní, a proto brání i svobodnému rozvoji svých blízkých. Navíc si to i těžko připouštějí a nechtějí vidět, že ten, do kterého své obavy a strachy projektují, nemá s jejich představou vůbec nic společného.

V negativním stavu Red Chestnut se mohou ocitnout nejen matky, ale stejně tak i ti, kdo pečují o těžce nemocného nebo postiženého člověka. Jejích strach z vývoje situace a ze zhoršení zdraví mohou přerůst rámec únosnosti a místo důvěry v hlubší smysl života, kde v lásce a porozumění pečují o druhého, mu poskytují pouze napětí a strach.