35. WHITE CHESTNUT - BÍLÝ KAŠTAN

Jedno staré duchovní pravidlo říká, že myšlení a bytí jsou totéž. Naše myšlenky ovlivňují naše bytí a naopak - bytí má vliv na zrod naších myšlenek. Hloubku této pravdy si uvědomíme až ve chvíli, kdy sledujeme chování jednání ostatních. Myšlenka je energie a má neuvěřitelnou sílu. Ve správné chvíli, na správném místě, dokáže dokonce měnit život člověka i dějiny lidstva.

Na nesprávném místě v nesprávný čas však také dokáže naše myšlenka zablokovat, konsternovat a narušit naší rovnováhu. Právě v dnešní době, která je stále plná nových impulzů, podnětů, nápadů, změn a nových informací, není vždy snadné udržet si myšlenkovou jasnost a jednoznačnost. Vnější podněty přinášejí pochyby a nejistoty, které obyčejně zpracováváme neustálým přemýšlením nad nimi, srovnáváním, kombinováním a hledáním pokaždé jiných řešení.

Negativní stav White Chestnut se projevuje přehnanou myšlenkovou aktivitou, která odebírá vnitřní klid, jasnost a vyrovnanost. Jedna myšlenka v hlavě honí druhou, jedna starost se snoubí s další a my v sobě pociťujeme zmatek, nejasnost a nejistotu. Myšlenky nejsou kreativní, nýbrž zatěžující, krouží v hlavě pořád dokola a není možné se jích zbavit.

Nejvíce si tento zatěžující stav lidé uvědomují v noci, kdy kvůli neustálým nápadům buď nemohou usnout, nebo naopak usnou vyčerpáním, ale pak je nějaká myšlenka probudí a kolotoč v hlavě pokračuje dál. V této situaci je těžké se proudu úvah postavit, protože jejích síla je opravdu ničivá a mnohdy sami nemáme dostatečnou schopnost se jim bránit. Klid je kompletně narušený, člověk se bojí jít si večer lehnout, protože tlak myšlenek přichází v ještě intenzivnější podobě než za dne.

V průběhu dne naopak neustávající myšlenku odvádějí pozornost od toho co je pro dotyčného právě teď důležité. Chybí mu koncentrace na přítomný okamžik, jasnost a přehled o situaci.

Místo toho je uvězněn ve svých myšlenkových pochodech, stále rozebírá a analyzuje v sobě minulost, přítomnost i budoucnost najednou - bez zjevných souvislostí s tím, co se právě kolem něj děje. Vede vnitřní dialogy. Není schopen se od tohoto kolotoče odpoutat a udělat rázný konec nesmyslným vnitřním dohadům. Jeho život jako by se odehrával pouze v hlavě - a když se ho někdo na něco zeptá, neumí hned odpovědět, protože je plně zaujatý děním ve své vlastní mysli.

Uvěznění v myšlenkovém kolotoči může nabýt až extrémního charakteru, kdy člověk kolem sebe nevnímá opravdu nic a žije jenom neustálým "mravenčením" v hlavě, přehráváním stále stejného myšlenkového pochodu.

Může ovšem také jít o momentální emocionální vypětí, způsobené problémem, který se snažíme analyticky, jasně a rychle promyslet a vyřešit. V obou případech způsobují tyto myšlenky vypětí, odvádějí pozornost od reality a nedovolují nám uvolnit se a aspoň na chvíli být sami sebou.
To je právě paradox všech, kteří se snaží vyřešit problém tím, že na něj budou neustále dokola myslet. Neumějí se uvolnit a jsou pevně přesvědčení, že čím víc budou dumat, tím rychleji ho vyřeší.

Jedná stará moudrost praví, že ráno je moudřejší večera. Když to převedeme na situaci White Chestnut, znamená to, že malá pauza, odstup od problému, a tím i zastavení myšlenek na něj, může přinést osvěžení. Osvobodíme se od tíhy myšlenek, získáme nadhled, a tím otevřeme cestu k možnému řešení dané situace.

V dnešní době jsou myšlenkovým přetížením postižení téměř všichni lidé - a nezáleží na tom v jaké společenské vrstvě se pohybují. Týká se to dokonce i malých dětí, které ještě neumějí své emoce přesně pojmenovat. Pokud od nich rodiče stále vyžadují aktivity a absolvují s nimi jeden zájmový kroužek za druhým ve snaze podpořit je v rozvoji jejích vloh, jim sice mohou umožnit skvělý vstup do života, ale dítě se se všemi těmi impulzy může cítit přetíženo a nebude schopné se soustředit na to, co právě dělá. Když se mu pak dostane kritiky za to, že je nesoustředěné, je to pouze výsledkem nesprávného rozložení jeho sil a schopností.

Stejně tak studenti a žáci u zkoušek mohou mít pocit nesoustředěnosti, protože jim hlavou kolují myšlenky na to co všechno se ještě nenaučili, co všechno ještě nevědí, a to jim ubírá sílu věnovat pozornost tomu, co umějí, co se naučili a z čeho mohou čerpat dál.

U starších lidí mohou zase neustálé myšlenky na nemoc, na to, co se stane až onemocní, a kdo se o ně bude starat, způsobit nepozornost v běžném životě (proto u nich nejsou drobné úrazy žádnou výjimkou) a připravovat je o radost a schopnost ve spokojenosti plně prožívat své dny.

V každodenním životě zkrátka existuje hodně situací, které nás natolik pohltí, že zapomeneme na sebe i na své okolí a ocitneme se pouze v kolotoči myšlenek na nějakou záležitost. Jediná myšlenka je schopna nás připravit o vnitřní klid a vyrovnanost, pokud se necháme pohltit její silou a ztratíme schopnost nadhledu a jasnosti.