37. WILD ROSE - PLANÁ ŠÍPKOVÁ RŮŽE

Název této esence může vyvolávat asociace se známou pohádkou o Šípkové Růžence. Princezna (v tomto případě symbol lidské duše), která usnula věčným spánkem (stav duševní nečinnosti), může tedy být i symbolem pro lidi, kteří se ocitnou ve stavu apatie, nezájmu a rezignace. Dr. Bach zařadil tuto esenci do skupiny „nezájem o své okolí“, aby tím zdůraznil, že se lidé, kteří v životě rezignovali, odtrhli od síly přítomného okamžiku a zůstali uvěznění v jakési prapodivné prázdnotě.

Do stavu rezignace se ale obyčejně nedostáváme vlastním přičiněním, přivedou nás k němu životní okolnosti, ve kterých ztrácíme moc sami nad sebou a poddáváme se prázdnotě. Může to nastat po nějakém úsílí a námaze, kdy jsme obětovali a vyčerpali všechny své síly, ale vytouženého výsledku jsme nedosáhli. Nebo naopak po prožití náhlé šokové situace, obyčejně spojené se ztrátou blízkého člověka, rezignujeme na další pozitivní vývoj. Rezignovat ale můžeme i ve chvíli, kdy máme cíl ještě před sebou, ale vidíme, že šance na jeho dosažení jsou minimální nebo vůbec žádné. Tato situace obvykle nastává, když si uvědomíme, že náš protějšek má nad námi větší moc nebo disponuje většími možnostmi a mocí než my sami. Pak se stáhneme a uzavřeme do apatie a do pocitu „Už je mi to všechno jedno“.

Lidé v tomto stavu nepociťují ani bolest, ani smutek, ani zášť nebo vztek. Jejích emocionální svět je jako zamražen a zahalen vnitřním nezájmem. Tím, že jejich vnitřní jiskra jakoby pohasla, nevyvíjejí žádnou aktivitu, nic nedělají, všechno má pro ně stejnou cenu, či spíš všechno je pro ně stejně bezcenné.

Takový člověk jen ta přežívá-život se pro něj vleče a on se vleče s ním. I jeho fyzické vzezření je často mdlé, pomalé pohyby, tichá mluva. Chybí mu jakýkoli zájem nebo kousíček vnitřní síly něco změnit, začít něco dělat jinak. Všechno je, jak je, a apatický člověk si myslí, že to tak zůstane až na věky a nedá se s tím hnout. A tak jenom pokrčí rameny, když se ho někdo zeptá, jestli je ve své práci spokojený. Když se ho kamarádi ptají jestli s nimi o víkendu pojede lyžovat, nebo zůstane radši sám doma, odpoví: „nevím, vždyť je to jedno“. Nadále se pohybuje ve svých stereotypech a okolí nechápe, co se v něm odehrává. Může mít dokonce sklony k fatalizmu: „Tohle je můj osud, tak proč bych měl něco měnit?“. Tento postoj mu naprosto brání v seberealizaci, takže se nechává životem jen tak vláčet ze strany na stranu.

Apatický postoj můžeme pozorovat u dlouhodobě nemocných, kteří se již smířili se svým stavem a je jim lhostejné, jestli ještě může nastat zlepšení nebo aspoň částečné uzdravení. Své nemoci se úplně poddali-nejsou ani depresivní, ani zoufalí, oni prostě jen rezignovali. Esence Wild Rose pomáhá vrátit se z apatie zpátky do původního stavu vitality, životní radosti a spontánnosti.