38. WILLOW - ŽLUTÁ VRBA

Vrba je v naších představách spjatá se smutkem. A v negativním stavu jsou typy Willow skutečně smutní lidé, kteří si stěžují na nepřízeň osudu. Mají pocit, že jim nedopřál to, co chtěli nebo co by si zasloužili. A to, co jim dopřál podle nich obyčejně samé těžkosti, si podle svých představ opravdu nezasloužili. V jejich chování panují zatrpklost a melancholie. Zdá se jim, že všichni kolem jsou vyrovnaní, šťastní a spokojení, jen oni jsou těmi jedinými, kterým osud tyto výsady nenadělil. Oni se musejí prát s těžkými problémy, oni musejí trpět vinou někoho jiného, oni mají pořád smůlu. Tyto pocity a nálady pak mohou být jak povahovým rysem, tak přechodným stavem vyvolaným třeba tím, že dotyčný zažil nějakou nečekanou ránu osudu a cítí se být jeho obětí.

Jde-li o hlubší charakterovou vlastnost, jsou tito lidé jakýmisi permanentními trpiteli a jsou přesvědčení, že jejich život není o ničem jiném než o tom, aby přetrpěli, co jim osud nadělil. Proto se táhnou životem s věčnými stížnostmi na všechno. Nic pro ně není správné a dobré, protože za vším, co se jim přihodí, vidí jenom to špatné a nepříjemné. Jakoby k sobě problémy úmyslně přitahovali, protože pak si mohou stěžovat a svými stížnostmi si získávají soucit okolí a snaží se vydobýt si i jeho pomoc. Jsou mylně přesvědčeni, že když se někomu daří dobře, je povinen pomáhat tomu, kdo trpí-tedy jim. Nechtějí si připustit, že i jim by se mohlo dařit lépe.

Jenže oni se nesnaží něco změnit, nýbrž jsou oddanými trpiteli-přijímají osud, postěžují si, ale táhnou své břímě dál. Někdy je to dokonce patrné i na jejich tělesném postoji-stažená ramena a ohnutá záda. A ve tváři hluboké vrásky a úzké sevřené rty. I jejích gesta mohou být pomalá, pohyby nejisté, chůze spíš plíživá. To všechno ještě víc jakoby potrhovalo i jejich smutek a tíhu osudu, kterou nosí v duši.

Všechno je pro ně osobní smůla a prohra. Rádi se srovnávají s jinými, při čemž samozřejmě ti druzí jsou vždycky těmi, co všechno mají, zatím co jim se dostalo, tak málo nebo téměř vůbec nic. Pobývat v blízkosti takového člověka není snadné, protože jeho přítomnost unavuje a zatěžuje. Často totiž projektují svůj neúspěch do jiných lidí-jsou přesvědčení, že za to, že jim se vede tak špatně, je zodpovědné jejích okolí. Ať už je to stát, společnost, rodiče, špatná výchova, nevhodný partner, nevlídní kolegové-na typy Willow podle jejich představ a zkrátka všude číhají jen nepříjemnosti a potíže. V tomto svém postoji k okolí nejsou agresivní, svůj vztek nechávají přebývat v nitru, hlodá v nich, ale na venek ho potlačují. Po čase se tato nahromaděná energie vzteku obrátí proti nim jako projev nějaké nemoci (žaludeční potíže, bolesti břicha).

V životě však může člověk procházet etapou, kdy se krátkodobě cítí být obětí osudu. Přihodilo se něco nečekaného, s čím nepočítal, zasáhlo to jeho život a tak si klade otázku: „Proč právě já-co jsem udělal špatného, že mně osud takto trestá?“. Esence Willow pomáhá nepropadat ani v těchto obdobích více a hlouběji pocitu, že jsme trpnou obětí osudu, a ještě k tomu nás navrací zpět do stavu harmonie a pomáhá porozumět tomu, co se odehrálo. Dodává odvahu postavit se opět vstříc svému životu a nést plnou odpovědnost za své chování. Změnit charakter člověka typu Willow z oběti osudu na tvůrce vlastního života vyžaduje čas, trpělivost, citlivý přístup. Schopnost přijmout svůj vlastní osud, neodporovat mu, nesnažit se vidět pouze jeho negativní stránky ale i šance a možnosti, které nabízí, je skutečně velkým uměním. Lidé zkrátka mají sklon kritizovat a bouřit se proti tomu, co jim život nadělil, ale velkým uměním a úkolem je: Učit se přijímat život, tak jak plyne, jak přichází, a pokoušet se proměnit ho vždy v novou příležitost a v nový začátek. Říká se, že kdo si stěžuje, ten nic nepochopil. Náš osud je naše cesta-k poznání, k radosti, k harmonii, ke zdraví. Je pouze na nás, s jakou náladou po této cestě chceme kráčet.