9. CLEMATIS - BÍLÁ LESNÍ RÉVA

Vizionáři, snílkové, introverti - tak bývají obyčejně nazýváni lidé typu Clematis. Životní radost hledají ve svých snech a fantazii; city a intuice jsou pro ně stejně důležité jako rozum a logika. Své denní povinnosti zvládají jen díky schopnosti kdykoli uniknout do svého světa přání a představivosti v očekávání lepší budoucnosti. Jsou málo nebo někdy dokonce vůbec, ukotvení v současnosti, v momentu teď a tady.

Jejich představy a sny jsou útěkem z reality, která je pro ně často nesnesitelná a těžká, nebo aspoň jim se to tak, v porovnání s jednoduchým světem fantazie a představ jeví. Proto ani s realitou nechtějí být konfrontování. Není tedy divu, že se jim kupí problémy, které čekají na jejích rozhodnutí, ale typ Clematis před nimi raději unikne v naději, že budoucnost bude snadnější a lehčí. Neuvědomuje si ovšem, že budoucnost se tvoří dnes a tady. Čeká, že jeho představy se jednoho dne naplní a proto je tyto typy charakteristická pasivita.

Z toho plyne i nekoncentrovanost, zapomnětlivost a nezájem o aktuální dění. Jsou jakoby víc obráceni do svého světa, ponoření do sebe. Často říkáme, že někdo chodí jako tělo bez duše. A u typu Clematis lze vskutku pozorovat, jak je jejich tělo sice přítomné, ale duše létá někde v oblacích (zasněný pohled v očích).

V negativním stavu se tito lidé uzavírají do sebe, nekomunikují se svým okolím a v hlavě si spřádají jednu představu o lepší budoucnosti za druhou. Není výjimkou, že Clematis typ potřebuje hodně spánku, proto že spánek je pro něj jedinečnou možností, jak uniknout z reálného světa.

Mezi typy Clematis můžeme řadit i lidi, kteří utíkají do práce a uzavírají se do pracovních záležitostí, protože nechtějí vidět problémy ve svém osobním životě, které by jinak museli řešit. A tak raději uniknou do svého vykonstruovaného světa, pracují i víc, než je třeba, jen aby nebyly konfrontování s denní realitou svého soukromí (rozvrácené manželství, nemoc v rodině, postižené dítě atd.). Zavírají se za hradbu práce a odpovědnost nechávají na svém okolí v nadějí, že budoucnost už tak těžká nebude. Nikdy ale nejednají agresivně nebo ze strachu. Jejích pozornost se většinou neupírá na to co právě dělají, ale na to, co jednou budou dělat.